Název Romantici se nerodil lehce. A nebyl vlastně do současné doby ani všemi členy hudební skupiny výslovně odsouhlasen. Leč zásada, že „vyšší bere“ platí bohužel i u Romantiků, a tak někteří zasloužilejší členové si  prostě prosadili své.
 

Romantici žijí ve svých snech a ve svých ideálech. Vznášejí se myšlenkami v oblacích a občas padají nosem na tvrdou zem a jsou pak z reality roztrpčeni. Před realitou utíkají, a to do přírody, do umění, do historie. Naši Romantici pak utíkají k písničkám.
 

A právě proto jsou Romantici takoví jací jsou, právě proto hrají takové písničky, jaké od nich uslyšíte. Jsou to písničky o lese, o rose, o trávě, o vodě v potoce.
 

A i když některý tón zazní nezněle, nebo struna se rozladí, letí už pro Romantiky na jejich muzikantské obloze jejich kometa, aby je provedla jejich sny, tím, jaký by svět mohl a podle nich měl být. Romantici si ukládají své sny do uzlíčku a ten pak s prvními tóny kytary rozvazují. Tak si je poslechněte. „Velký vůz vyjel k nám i se svým ojem, rozsvítil hvězdičky, tady nad krajem“